Moře frustrace a kapka naděje

Vrána k vráně sedá, a tak mezi mými přáteli převládají podnikatelé, obchodníci, technici – zkrátka produktivní lidé ze soukromé sféry. I sešli jsme se mezi svátky s kamarády z mládí a našimi lepšími polovičkami. Probrali jsme děti, zavzpomínali na studentské časy, a samozřejmě přišla řeč i na politiku. Nic nového, o politice se bavíme pokaždé a nikdy nejsme zcela spokojení; jenže za těch dvacet i více let, co jsme v byznysu, jsem mezi svými přáteli ještě nezažil takovou míru frustrace a pesimismu. Jde přitom o lidi, za které dám ruku do ohně, žádné hochštaplery či krátiče daní. Celý příspěvek

Diskriminační skandál ve světové atletice

V předvečer olympijských her v Riu propukl ve světové atletice skandál obřích rozměrů. Hnutí za rovné příležitosti atletů zdokumentovalo nebývalou diskriminaci: ve finále běhu na sto metrů mužů při olympiádách a mistrovstvích světa za posledních dvacet let představovali bílí sprinteři pouze 4,2% účastníků, a to přesto, že v rozbězích tvořili většinu.

Celý příspěvek

Čas revoluce

Politický život se odvíjí v cyklech. V českých zemích přitom mají význam milníků „osmičkové“ roky (kromě sametové revoluce, jež měla rok zpoždění). A zdá se, že s dalším blížícím se osmičkovým letopočtem opět nazrává čas systémové změny. Proč? Protože stát se stal nepřítelem svých živitelů.

Celý příspěvek

Koupili byste si službu od tohoto státu?

Kdysi jsem slyšel, že vztah státu ke svým občanům se dá snadno poznat podle způsobu, jakým jsou prováděny opravy silnic. Má to logiku: coby řidiči jsme v zásadě rukojmími státu. Stát bývá obvykle monopolním poskytovatelem dopravní infrastruktury a řidiči musí platit bez možnosti platbu odmítnout či službu reklamovat. A že my řidiči neplatíme zrovna málo: DPH při nákupu auta, dálniční známku, podnikatelé silniční daň, při nákupu pohonných hmot pak spotřební daň, opět DPH a jako bonbónek DPH ze spotřební daně (neboli daň z daně). Celý příspěvek

Nenápadný půvab demokratického centralismu

Na začátku byla zdánlivě racionální úvaha: proč mít tolik zbytečných kapacit? Proč má být v každé firmě výzkum, plánování výroby, obchod; proč mají firmy ztrácet čas a energii neefektivní konkurencí? Nebude lepší soustředit ty nejschopnější do jednoho centra, sjednotit postupy, plánovat výrobu a odbyt? To přece musí být na míle efektivnější než desítky a stovky vzájemně si konkurujících firem! Celý příspěvek