Author Archives: Petr Ševčík

Introvertův průvodce peklem

Nejsem asociál. Zajímavá a podnětná konverzace mi působí potěšení. Umím docela slušně prezentovat, nebojím se publika a po dvou deci vína jsem i schopen bavit společnost. Přesto, i po mnoha letech sociálních interakcí, je jeden typ situací, který mě vždy znovu přivede mimo komfortní zónu: společenský networking.

Začne to pozvánkou. Je na akci, kterou byste si neměli nechat ujít, ale z nějakých důvodů tam musíte jít sám. Tak tedy vyrazíte. Vejdete do místnosti, kde vám hned u dveří vrazí do ruky skleničku a vy se rozhlédnete. Všude kolem uvidíte skupinky spokojeně štěbetajících lidí, kteří se evidentně dobře znají a radostně sdílejí, co nového a zajímavého v poslední době zažili. Všeobecná pohoda a výbuchy smíchu included.

A pak se tady vyskytují nešťastníci vašeho typu, které potkala ta hrůza, že museli na akci vyrazit sami. Jakousi náhodou jim všem zrovna přišel důležitý email, takže zírají do telefonu a nemají čas na okolí. Vy se rozhlížíte, cítíte se sami v davu, nejraději byste šli zpátky domů, ale vědomí povinnosti vás nepustí.

Jak z toho ven?

Můžete se pokusit předem zajistit posilu a na akci vyrazit ve dvou, ale pak hrozí, že strávíte večer konverzací se svou partnerkou či partnerem a nikoho nového nepoznáte – a to asi není účelem.

Takže hluboký nádech a do akce. Základem je zakázat si hledět do telefonu. Rozhlížejte se po okolí a usmívejte se. Pokud se znáte a víte, že vám hrozí vynucený „úsměv idiota“, alespoň se nemračte.

Pak přijde druhý hluboký nádech a vystoupení z komfortní zóny: oslovte jiného osamělce. Pokud už je po oficiální části, můžete se zeptat na názor na obsah, přednášející a podobně. A klidně začněte banální větou „Taky jste tady sám / sama?“ Uvidíte, že oslovenému osamělci se nesmírně uleví, protože se v izolaci vůbec necítil dobře – jako vy. Poté už se obvykle bariéry prolomí, začnete konverzovat, vyměníte si vizitky a třeba z toho i něco bude. Já z podobných diskusí získal obchodní příležitosti i tip na skvělou dovolenou. A minimálně si odnesete nový kontakt na někoho zajímavého.

Nicméně zcela upřímně: když se s někým potřebuji seznámit, raději jej požádám o schůzku nebo pozvu na oběd individuálně. Je to pro mě příjemnější i efektivnější než si dokazovat, jak (ne)jsem zdatný networker :-).

Reklamy

Programové urgence svobodariána

Blíží se volby, které svým významem a dopadem přesahují všechny minulé, snad s výjimkou prvních porevolučních. V říjnu se rozhodne, zda naše země bude pokračovat na cestě k autoritářskému státu, anebo se podaří obrátit směr zpátky k liberální demokracii. Patřím k menšině voličů, která čte programové teze politických stran – tedy alespoň stran z mého shortlistu. A musím připustit, že mnohé věci mi v programech chybí, nebo nejsou jasně pojmenovány. Celý příspěvek

Moře frustrace a kapka naděje

Vrána k vráně sedá, a tak mezi mými přáteli převládají podnikatelé, obchodníci, technici – zkrátka produktivní lidé ze soukromé sféry. I sešli jsme se mezi svátky s kamarády z mládí a našimi lepšími polovičkami. Probrali jsme děti, zavzpomínali na studentské časy, a samozřejmě přišla řeč i na politiku. Nic nového, o politice se bavíme pokaždé a nikdy nejsme zcela spokojení; jenže za těch dvacet i více let, co jsme v byznysu, jsem mezi svými přáteli ještě nezažil takovou míru frustrace a pesimismu. Jde přitom o lidi, za které dám ruku do ohně, žádné hochštaplery či krátiče daní. Celý příspěvek

Diskriminační skandál ve světové atletice

V předvečer olympijských her v Riu propukl ve světové atletice skandál obřích rozměrů. Hnutí za rovné příležitosti atletů zdokumentovalo nebývalou diskriminaci: ve finále běhu na sto metrů mužů při olympiádách a mistrovstvích světa za posledních dvacet let představovali bílí sprinteři pouze 4,2% účastníků, a to přesto, že v rozbězích tvořili většinu.

Celý příspěvek

Čas revoluce

Politický život se odvíjí v cyklech. V českých zemích přitom mají význam milníků „osmičkové“ roky (kromě sametové revoluce, jež měla rok zpoždění). A zdá se, že s dalším blížícím se osmičkovým letopočtem opět nazrává čas systémové změny. Proč? Protože stát se stal nepřítelem svých živitelů.

Celý příspěvek

Koupili byste si službu od tohoto státu?

Kdysi jsem slyšel, že vztah státu ke svým občanům se dá snadno poznat podle způsobu, jakým jsou prováděny opravy silnic. Má to logiku: coby řidiči jsme v zásadě rukojmími státu. Stát bývá obvykle monopolním poskytovatelem dopravní infrastruktury a řidiči musí platit bez možnosti platbu odmítnout či službu reklamovat. A že my řidiči neplatíme zrovna málo: DPH při nákupu auta, dálniční známku, podnikatelé silniční daň, při nákupu pohonných hmot pak spotřební daň, opět DPH a jako bonbónek DPH ze spotřební daně (neboli daň z daně). Celý příspěvek